Hadrianus a Antoninus Pius strávili půlstoletí bez výbojů. Hadrianova zeď stojí na severu Británie, dunajská hranice drží od Alp k Černému moři, silniční síť spojuje provincie od Británie po Sýrii. Impérium má zásobené sýpky, odvedené daně a bezpečné silnice. Na trůn nastoupí v roce 161 Marcus Aurelius. Adoptovaný do dynastické linie bez pokrevního nástupnictví. Vychovaný stoickou filozofií, Epiktétem a Senekou. Ze všeho nejméně chce řídit armády. Za dunajskou hranicí se pohybují hordy barbarů. Germánské kmeny ze Skandinávie a Pobaltí, Gótové, Vandalové, Herulové, se dávají do pohybu na jih a tlačí před sebou starší usazené kmeny, Markomany a Kvády, přímo k dunajské hranici. Za řekou leží úrodná půda, zásobené sýpky a bohatá latinská města. Z východu přijede roku 166 zpět vítězná armáda Lucia Vera po parthském tažení. Přiveze mor. Mor zachvátí celé Středomoří. Pravděpodobně neštovice. Miliony mrtvých v provinciích a v legionářských táborech. Legie chránící dunajskou hranici přijdou o tisíce mužů. Centurioni s dvaceti lety zkušeností umírají stejně rychle jako rekruti a jejich výcvik trvá roky. Roku 166 a 167 Markomani a Kvádové prorážejí ochranné valy. Přitáhnou s ženami, dětmi a zásobami, odhodláni usadit se na římské půdě. Tisíce Germánů proniknou přes Alpy do severní Itálie a zahájí obléhání Aquileie. Řím naposledy viděl germánské vojáky v Itálii před dvěma sty sedmdesáti lety, za doby Kimbrů a Teutonů. Marcus Aurelius nechá otevřít chrám dvojhlavého Iana, čímž Řím formálně vstoupí do válečného stavu, a odjede s vojskem na sever. Legie se kterými Marcus zahajuje tažení procházejí hlubokou krizí. Mor smetl tisíce vojáků a mezi nimi stovky centurionů, kteří tvořili taktické jádro každé kohorty. Marcus se rozhodne verbovat gladiátory, vykoupí otroky jimž za vojenskou službu přislíbí svobodu a za vysoký žold do auxiliárních sborů najme germánské válečníky aby bojovali přímo proti svým vlastním kmenům. Výzbroj těžké pěchoty kombinuje všechny tři typy zbrojí, kroužkovou hamatu, šupinovou squamatu a plátovou segmentatu, bez uniformního standardu. Přilby Niederbieber a Heddernheim mají velké lícní kryty a zesílenou šíji. Ke krátkému gladiu přibývá spatha, delší jezdecký meč, který vojáci využívají v roztroušenějších formacích v lese. Obdélníkové scutum přechází v hlubokém lesním terénu na starší oválný tvar, lehčí a manévrovatelnější v úzkých průsmycích. Markomani a Kvádové nejsou nepřipraveným nepřítelem. Dvě staletí obchodu, diplomacie a žoldnéřské služby v římských legiích jim dala přímou znalost kohortní taktiky. Nakoupili kvalitní římskou ocel. Bojují v sevřených klínových formacích, cuneus, navržených k proražení konkrétního místa v tenké obranné linii. Podél Dunaje Marcus Aurelius buduje systém strážních věží, burgi, v pravidelných intervalech podél celé řeky. Slouží k včasné signalizaci pro mobilní legie, aby mohly rychle reagovat na každý přechod. Lucius Verus zemře na mor roku 169 cestou zpět ze severu. Marcus zůstane sám jako jediný vládce. Roku 168 a 169 jsou Markomani vytlačeni zpět přes Alpské průsmyky a Langobardi, kmen operující v carnuntské oblasti, zatlačeni za Dunaj. Do roku 170 je přímé ohrožení Itálie odstraněno. Marcus nepřestane po vytlačení Germánů. Přejde Dunaj a zahájí ofenzívu na barbarském území. Bitvy jsou drobné a nespočetné. Přepady, obklíčení, dobývání kmenových hradišť, průchod bažinatými průsmyky. Legie staví tábor na noc. Příkop tvaru V, val, palisáda. Ráno pokračují dál. Roku 172 obklíčí Kvádové celou římskou armádu na otevřeném poli za letního vedra. Vojáci nemohou bojovat ani ustoupit. Kolem jsou přesily, pod nohama vyprahlá půda a žízeň, která zabíjí stejně jistě jako meč. Pak se obloha zatáhne. Legionáři zvedají tváře k nebi a otvírají ústa. Chytají vodu do přileb a štítů. Kvádové zaútočí přímo do bouře. Dostanou zpět víc než čekali. Armáda přežije. O rok později sarmatští Jazygové se stahují přes zamrzlý Dunaj na sever se zajatci a kořistí. Jsou to jezdci, kteří cvičili koně na ledě celé generace. Věří, že těžká pěchota na kluzké ploše za otočení nestojí. Marcus Aurelius nechá legie vytvořit čtverec. Vojáci z vnitřních řad podají štíty dopředu, přední řady je položí na led a postaví se na ně. Jazygská jízda přijede. Koně se kloužou, sarmatské linie se tříští o stabilní útvar. Legie stojí a tlačí vpřed. Jazygy drtí přímo na zamrzlém toku Dunaje. Armáda postupuje podél Jantarové stezky a povodí Moravy na sever. U Mušova nad soutokem Jihlavy a Svratky zastaví. Ženijní jednotky vyměří příkopy, legionáři je hloubí ve tvaru V do hloubky tří metrů. Třicet dva hektarů se během týdnů proměňuje z pole v opevněnou základnu. Příkopy, valy, palisáda. Uvnitř zděné lázně s hypokaustovým vytápěním, velitelská budova, nemocnice. Desátá legie Gemina z Vindobony pálí do zdejších staveb své cihly. Jejich kolek X. Gemina Pia Fidelis leží v sutinách Mušova dodnes. Mušov je zázemí pro trvalou správu nového území, ne pochodový tábor. Podél povodí Moravy a Dyje vyrostou desítky dalších táborů. Př