Na přelomu prvního a druhého století vládne Římu Marcus Ulpius Traianus. Jeho předchůdce Nerva byl starý a bezdětný a poprvé nevybral nástupce z pokrevní linie, ale adoptoval zkušeného velitele přímo z provincie. Traianus pochází z Hispánie. Na trůn se dostal vojenskou pověstí a loajalitou rýnských legií. Za Dunajem se mezitím formovala hrozba. Král Dáků Decebalus buduje centralizovaný stát. Karpaty jsou bohaté na zlato a stříbro a Decebalus tyto zdroje využívá soustavně. Kupuje římské vojenské přeběhlíky, najímá řecké stavitele a staví v horách kamenné pevnosti helénistického typu. Předchozí císař Domitianus byl nucen podepsat kompromisní mír a každoročně Dákům platit tribut. Řím navíc dobrovolně dodával Decebalovi inženýry. Traianus tento stav odmítá tolerovat. Každým rokem bude Decebalova pozice silnější a dobývání Dácie dražší. Císař se rozhodne udeřit teď. Na břehu Dunaje se v létě roku 101 shromáždí největší vojenská síla jakou impérium soustředilo na jedné frontě od dob občanských válek. Devět legií posílených o auxilia, celkem přes sto tisíc mužů. Výzbroj kombinuje tři typy zbrojí. Kroužková lorica hamata a šupinová squamata jsou standardem pro auxiliárie i velkou část legionářů. Plátová lorica segmentata je v tomto tažení hojněji zastoupena než dřív, ale vedle ostatních dvou typů. Přilby typu Imperial Gallic dostaly na vrcholu křížovou výztuhu, dvě kovové lišty přivařené přes temeno. Dáci to vynutili. Falx je hlavní zbraň dáckého vojáka. Obouruční zahnutá čepel na dlouhém ratišti, ostrá na vnitřní straně. Dácký bojovník ji zaháčkne zpoza horního okraje scuta a jedním trhnutím štít rozlomí, nebo rovnou přesekne legionáři ruku v rameni. Bez výztuhy na přilbě falx prorazí temeno úderem shora jako sekera. Dácká armáda není neorganizovaný dav. Pileati, vojenská aristokracie, nosí kroužkové zbroje, bojují meči a drží formaci. Comati, prosté kmeny, jdou s falxy do přímého střetu kde jsou v těsném prostoru nebezpečnější. Decebalus k nim přidá sarmatskou těžkou jízdu a zná kohortní taktiku jako vlastní. Ženijní jednotky zajišťují mosty, obléhací rampy, věže a zásobovací trasy. Pochodové tábory stavějí legionáři sami po každém přesunu, příkop, val, palisáda. Zásobování z Dunaje udržuje flotila na řece. Na jaře roku 101 překročí Traianus Dunaj u Viminacia po pontonovém mostě. Armádu rozdělí do dvou proudů aby usnadnil pohyb v těžkém hornatém terénu. Legát Manius Laberius Maximus táhne přes Banátské hory na severovýchod. Traianus sám postupuje údolím řeky Olt přímo do nitra Dácie. Obě kolony nesou plnou zásobu na třicet dní pochodu. Decebalus neudeří kde ho čekají. Místo obrany v horách přejde s vybranými silami přes Dunaj do provincie Moesie. Traianus odtud pro svou ofenzívu stáhl legie a provincie leží otevřená. Moesijská města se ocitají pod tvrdým útokem, Dáci a jejich sarmatští spojenci pálí zásobovací depa, obsazují průsmyky, ohrožují zázemí celého tažení. Traianus musí přerušit postup a složitě přesunovat část sil zpět k záchraně vlastního území. Trvá to týdny. Pak situaci v Moesii stabilizuje a znovu překročí hranici. Obě armády se střetnou na náhorní plošině u Tapae, na stejném místě kde Domitianovy legie utrpěly před lety porážku. Decebalus zná terén dokonale. Dáci zaujmou pozice v zalesněných svazích, nechají Řím vystoupat do průsmyku kde legie nemohou rozvinout plnou kohortní linii, a udeří z výhody výšky. Comati s falxy útočí ze zálohy do boků kohort. Srpy sekají přes scuta a Římané padají s rozsekanými pažemi. Pileati tlačí zepředu s meči a píkami. Legie musejí bojovat v úsecích bez vzájemné podpory, každá kohorta sama za sebe. Vojenským lékařům záhy dojdou obvazy. Traianus nechá rozřezat stany. Pak vlastní plášť. Látka jde na rány. Muži bojují dál. Tlak ale nezastaví. Kohorta za kohortou tlačí nahoru, centurioni drží kohorty pohromadě, zálohy přicházejí ze svahu. Dácká formace pod soustředěným tlakem praskne a Traianova armáda proniká do nitra hornaté Dácie. Decebalus ustoupí ke svým pevnostem. Traianus ho nepronásleduje rychle, přezimují na místě, budují tábory, zásobují se přes dunajskou flotilu. Jako první římský velitel stráví Traianus celou zimu se svou armádou v Dácii. Legie kopají hrotité příkopy tvaru V do zmrzlé půdy, stavějí dřevěné palisády, pokrývají ubikace senem a hlínou aby vydržely mráz. Zásoby přijíždějí ze zásobovacích dep na Dunaji, obilí, lůj, dřevo na topení, náhradní díly výstroje. Na jaře roku 102 udeří Decebalus podruhé. Koordinuje úder se svými sarmatskými spojenci, Roxolany. Těžká sarmatská jízda v plátových zbrojích překročí zamrzlý Dunaj a zaútočí přímo do Moesie, do římského zázemí, do zásobovacích dep, na mosty. Traianus musí znovu rozdělit síly. Část armády posílá zpět k Dunaji, zbytek drží v Dácii. Boj na dvou frontách zároveň trvá celé jaro. Nakonec obě fronty stabilizuje a znovu zahájí postup na horské pevnosti. Metodické dobývání trvá celé léto roku 102. Decebalova obranná síť je propracovaná. Pevnosti sedí na kopcích s výhledem na průsmyky, navzájem si drží vý