Judea se stala římskou provincií roku 6 našeho letopočtu. Augustus nechal chrámový kult nedotčený a chránil chrámovou pokladnici před vměšováním správy. Prokurátoři po něm si tuto hranici nehlídali. Gessius Florus, jmenovaný roku 64, nechá roku 66 vyrabovat část chrámové pokladnice. Demonstranti se mu vysmějí a vybírají pro chudého prokurátora almužnu. Florus odpoví vojáky. V ulicích Jeruzaléma leží mrtví. Povstání se rozhoří s rychlostí která zaskočí celé velení na Východě. Chrám přejde pod kontrolu povstaleckých kněží. Římská posádka z pevnosti Antonia je vyvražděna. Legio XII. Fulminata, poslaná ze Sýrie, utrpí u Bét-Choronu drtivou porážku a ztratí orla. Nero pověří Vespasiana. Vespasianus přivede do Judeje tři legie, V. Macedonica, X. Fretensis a XV. Apollinaris, doplněné o auxilia, celkem přibližně šedesát tisíc mužů. Obléhací stroje jedou s nimi. Balista je torzní vrhací stroj. Šlachy se napnou a uvolněním vystřelí kámen přes dvacet kilogramů na čtyři sta metrů. Škorpión střílí šípy a probíjí štít na vzdálenost přes dvě stě metrů. Onager hodí těžší kámen obloukem přes hradbu. Obléhací věže se konstruují přímo na místě, přibližují útočníky na úroveň cimbuří. Agger, sypané těleso z hlíny, kamení a dřeva, roste přímo k patě hradeb. Obránci ho zapalují. Inženýři staví nový. Judejští obránci nejsou neorganizovaný dav. Zelóti bojují s přesvědčením lidí kteří věří že brání posvátné místo. Znají terén, znají tunely pod Jeruzalémem a organizují výpady kde je legie nejzranitelnější. Uvnitř města soupeří několik frakcí o kontrolu nad Chrámem. Každá zabíjí umírněné jako zrádce. Vespasianus nezaútočí rovnou na Jeruzalém. Začne postupným obsazováním Galileje a izolací judejských hor od zásobovacích přísunů. Jotapata v Galileji klade vážný odpor. Za jejími hradbami velí obraně Iosephos Flavios, kněz. Za dvacet let napíše dějiny této války. Sedm týdnů trvá obléhání. Vespasianovy katapulty rozstřelují hradby, obránci je opravují v noci. Pak Římané proniknou skrz. Iosephos se schová v zásobovací jámě s hrstkou přeživších. Dojdou k rozhodnutí: zemřít vlastní rukou místo zajetí. Sestaví pořadí v němž se budou zabíjet navzájem. Los padne na Iosepha jako posledního. Přežije, vzdá se a přejde na římskou stranu. Vespasianovi předpoví, že se stane císařem. Vespasianus mu zachová život. Ze západu mezitím přicházejí zprávy. Nero. Galba. Otho. Vitellius. Vespasianus odejde. Judejskou válku přenechá synovi. Titus Flavius Vespasianus mladší, třicetiletý, převezme plně stabilizovanou armádu a na jaře roku 70 obepne Jeruzalém čtyřmi legiemi. Město chrání tři soustředné hradby. Titus prolomí první za patnáct dní, druhou za dalších pět. Třetí a pevnost Antonia kladou zuřivý odpor. Vně hradeb Římané za třicet sedm dní postaví obléhací val podél celého obvodu města, čtrnáct kilometrů kamenné zdi s dvanácti pevnůstkami. Dovnitř nic nevjede. Uvnitř hradeb dochází jídlo. Lidé umírají na ulicích. Rodiny bojují o zbytky potravy. Iosephos, nyní Titův posel, vychází opakovaně k hradbám a vyzývá obránce ke kapitulaci. Zelóti odpovídají šípy. Antoniina věž padne v červenci po kombinaci beranů a podkopávání základů. Přes prolomenou zeď proniknou kohorty do areálu Chrámu. Druhý chrám, dokončený Herodem teprve šest let před obléháním, shoří. Jeruzalém padne. V triumfálním průvodu Římem nesou vojáci zlatou menoru, stůl předkladných chlebů a chrámové trouby. Sto kilometrů jihovýchodně, na skalní plošině čtyři sta metrů nad Mrtvým mořem, drží skupina zélótů pevnost Masadu. Herodes ji původně vybudoval jako záchrannou pevnost, zásobník vody vytesaný do skály, sklady potravin na roky, hradby na vrcholu kde přístupová stezka je tak úzká že ji ubrání hrstka mužů. Roku 73 ji oblehne legát Lucius Flavius Silva s X. Fretensis. Útočit přímo nešlo. Silva nechá kolem celého skalního masivu vystavět kamennou obléhací zeď. Masada se tyčí čtyři sta metrů nad okolní pustinou. Pak vydá jediný možný rozkaz: nasypat k vrcholu rampu. Tisíce vojáků a zajatců sypanou cestu budují měsíce. Hlína, kamení, dřevěná výztuž, vrstva za vrstvou. Když Římané konečně přisunou útočnou věž a probijí hradbu, narazí na ticho. Uvnitř leží devět set šedesát mrtvých těl. Obránci, jejich ženy i děti se pobili navzájem aby nepadli živí do zajetí. V cisternách přežijí schované pouze dvě ženy a pět dětí. Silva zapíše vítězství. V triumfálním záznamu bude Masada jako každá jiná dobytá pevnost. Marcus Trebellius Severus, optio, Jeruzalém Stojíme na Olivové hoře. Kolem našich balist a škorpionů pobíhá řecký inženýr. Zastaví se u našeho stroje, podívá se dolů na jeruzalémské hradby, něco rychle zapíše do voskové tabulky a ukáže na třetí věž. Zvedne dva prsty. Úprava úhlu. „Natáhnout!“ zařvu na obsluhu. Čtyři muži se opřou do pák navijáku. Zvířecí šlachy, stočené do silných svazků, se napínají k prasknutí. Do kožené lžíce vložíme vápencový balvan o váze jednoho talentu. Je čerstvě natřený černou smolou. Židovští hlídači dřív bílé kameny viděli proti obloze a stačili uhnout. Černé nevidí. Inženýr