Sedmnáct let po vylodění vypadá Británie jako provincie která přijímá římský řád. Camulodunum má fórum a chrám zbožštělého Claudia. Londinium roste u brodu přes Temži. Verulamium se proměnilo ve městečko s pravoúhlou zástavbou. Pod povrchem leží jiný obraz. Veteráni dostávají půdu která patřila britským kmenům. Daňoví výběrčí pracují s bezohledností které místní nestačí čelit. Mezi věřiteli je i filosof Seneca, který britské aristokracii půjčil deset milionů sesterciů a vymáhá je způsobem, který dlužníka každým rokem pohřbívá hlouběji. Do tohoto prostředí vstoupí smrt krále Prasutagase z kmene Icenů. Prasutagas byl římský spojenec. Ve své závěti odkázal království rovným dílem Římu a svým dvěma dcerám, aby rodinu ochránil před konfiskací. Římská správa závěť okamžitě ignoruje. Území Icenů je zabrané. Prasutagova vdova Boudika je vyvlečena a veřejně zbičována. Obě dcery jsou před jejíma očima znásilněny. Iceni se chopí zbraní. Přidají se Trinovantové, přidají se kmeny s jinými křivdami. Povstání se šíří dřív než Řím pochopí co se děje. Čtyři legie střeží britské provincie, ale v roce 60 nejsou zdaleka všechny po ruce. Místodržitel Gaius Suetonius Paulinus vede tažení na ostrov Mona u waleského pobřeží, centrum druidského kultu a zdroj odporu od počátku invaze. Drtivá většina bojové síly stojí odříznutá na druhém konci ostrova. Na ostrově slouží legionáři i auxiliárie. Legionáři nosí kroužkovou, šupinovou nebo plátovou zbroj podle výbavy své jednotky. Auxiliárie přidávají to, co legie samy nemají: syrští lučištníci střílí na vzdálenosti kde legionář scutem nestíhá krýt, mauretánská jízda pokrývá průzkum. Celková síla po odchodu Suetonia k Moně je slabá a roztroušená. Boudika udeří s rychlostí která roztroušenou správu zcela zaskočí. Camulodunum nemá hradby. Veteráni je ve zdánlivě bezpečné provincii nikdy nevybudovali. Posádka čítá několik set mužů. Město padne za dva dny. Chrám Claudia hoří tři dny. Na pomoc vyráží IX. Hispana. Její legát Quintus Petilius Cerialis narazí na Boudičino vojsko ještě za pochodu. Pěchota je pobita do posledního muže. Cerialis unikne s hrstkou jezdců. Suetonius dorazí do Londinia dříve než Boudika, ale pochopí, že město ubránit nelze. Nařídí evakuaci těch kteří mohou jít a stáhne legie do vnitrozemí. Kdo zůstane, bude zabit. Londinium shoří. Verulamium shoří také. Celkem přijde o život přes sedmdesát tisíc Římanů a spojenců na třech místech. Suetonius stáhne všechny posádky na které narazí. Celá XIV. Gemina, části XX. legie, auxiliárie. Dohromady sotva deset tisíc mužů. Bojiště si vybere pečlivě. Úzký průsmyk se skalnatými svahy po bocích, hustý les v zádech, otevřená planina před ním. Terén omezí bojovou frontu tak, aby Britové nemohli využít svůj obrovský počet k obklíčení. Legionáři stojí těsně za vstupem do průsmyku v sevřené formaci. Na bocích auxiliárie, na křídlech jízda. Boudičina armáda se přivalí přes planinu. Pěšky i na vozech, s válečným křikem a bubnováním. Za frontovými řadami jedou na vozech rodiny bojovníků, které přijely sledovat vítězství. Vstoupí do průsmyku. Boudika projíždí na voze podél vlastních řad a mluví k vojákům. Ukazuje na dcery. Připomíná jim co se stalo. Sto tisíc mužů a žen. Iceni, Trinovantové, bojovníci z tuctu kmenů buší do štítů a řvou. Na druhém konci průsmyku stojí Římané v naprostém tichu. Keltové se s řevem rozběhnou. Suetonius nechá armádu čekat. Legionáři drží scuta před sebou a nepohnou se. Třicet metrů. Vydá rozkaz. Tisíce pil vyletí naráz a zasypou přední vlny. Hroty z měkkého železa se zaboří do těl a štítů a ohnou se. Přední řady Keltů se zastaví, zaseknou, nakupí. Druhý déšť oštěpů letí do té změti. Legionáři zformují klíny a vyrazí pevným krokem. Auxiliárie za nimi v těsném závěsu, jízda na křídlech. Keltové nemají prostor na máchání meči a krátké čepele Římanů do nich vráží. Legionáři postupují a do každé skulinky bodají. Britové začnou ustupovat. Za nimi stojí jejich vlastní vozy. Celá hradba vozů s rodinami, které přijely sledovat vítězství, zatarasí cestu. Přední řady Keltů se tlačí zpátky, zadní je tlačí dopředu, celá masa se zaklíní mezi železo a dřevo. Jízda dokončí obklíčení z boků. Z průsmyku není úniku. Boudika prchne z bojiště a vypije jed. Suetonius převezme kontrolu nad ostrovem a v nadcházejících měsících vede tažení proti kmenovým územím. Julius Petronius Mercator, signifer, Watling Street Stojíme na dně úzké soutěsky. Les máme v zádech. Místo vybral Paulinus, Britové se sem vejdou jen zepředu. Jsem v zadní řadě první kohorty. V levé ruce svírám žerď se signem, v pravé pochvu meče Z údolí se na nás valí křičící masa Britů. Země pod nohama duní. Nehýbeme se. Když jsou na třicet kroků, zazní trubka. Vzduch potemní. Tisíce našich oštěpů dopadnou do jejich řad. Železo drtí dřevěné štíty i nechráněná těla. Přední vlna Britů se okamžitě skácí do hlíny a ti za nimi přes ně přepadávají. Centurion mě hrubě chytí za rameno. „Dozadu ke štábu!“ strčí do mě. Odstoupím za formaci. Kohorty se semknou do klínů a vyrazí vpřed. Zezadu