Čtyřicet let Augustovy vlády se na říši podepsalo. Silnice z kamene spojují provincie od Hispánie po Sýrii. Obchod proudí pod ochranou práva. Galie, krvavě dobytá za Caesarových osmi let, pomalu přijímá latinský jazyk, římské stavby a provinciální správu. Augustovi je dvaašedesát let. Říká se mu otec vlasti. Za Rýnem není nic z toho. Hustý, bažinatý les táhne se stovky mil na sever a na východ. Území obývané kmeny bez kamenných měst a písma. Každý kmen stojí za sebe, zná svůj kraj a nemá zájem na tom, aby to platilo jinak. Augustus věří, že je zvládne stejným způsobem jako Galii. K jejich správě pošle Publia Quinctilia Vara. Varus spravoval Sýrii a Afriku a proslul jako zkušený správce. Přijede do Germánie a začne je řídit stejně. Soudními dvory, pokutami, daňovými edikty. Zavolá náčelníky a začne soudit jejich spory podle římského práva. Germáni to snášejí. Nestěžují si. Kmen za kmenem mlčí a odchází. Ve Varově štábu slouží syn náčelníka Cherusků. Arminius přišel do Říma jako chlapec — rukojmí za loajalitu hraničního kmene, běžný postup Říma. V Římě se naučil latinu, prošel vojenskou výukou a získal občanství i jezdecký stav. Vrátil se do Germánie jako muž, který chápe jak Řím přemýšlí, co velitel vidí a kde má pochod kolony slepá místa. Varovi se vzdělaný, romanizovaný aristokrat zalíbí natolik, že z něj udělá svého nejdůvěrnějšího rádce. Arminius mezitím v naprostém utajení vybudoval koalici jinak znesvářených kmenů. Augustova profesionální armáda čítá dvacet osm stálých legií. Každá přibližně pět tisíc mužů těžké pěchoty, doplněných pomocnými sbory neobčanů. Legionář slouží dvacet let, pobírá pravidelný žold a po propuštění dostane pozemek nebo hotovost. Podél Rýna a Dunaje roste limes romanus. Soustava pevností, strážních věží a hraničních silnic, které drží přechody pod kontrolou. Věže každé tři míle, stálé posádky, signální ohně. Řím buduje hranici jako soustavu pevností v krajině. Výzbroj v legiích míchá tři typy. Kroužková zbroj je lehká, ohebná a po pochodu se dá vyčistit v sudu s říčním pískem a olejem, hodina práce a je hotovo. Šupinová je odolnější na bocích. Nový typ, lorica segmentata, nabízí nejlepší ochranu před sečnými ranami a kopím. Čtyřicet dva překrývajících se plátů sklapnutých na mosazné přezky a kožené řemeny. V suchém počasí vynikající. Na mokrém pochodu přes germánský les zrezne přes noc a legionář stráví večer u ohně, odepíná pláty jeden po druhém a čistí každý zvlášť octem a pískem. Soused vedle dávno spí. Pilum, gladius a scutum zůstávají. Legie je navržena pro otevřený terén, kde se dá rozvinout kohortní formace, vidět bojiště a posílat zálohy přesně tam kde jsou potřeba. Germánský les nenabízí nic z toho. Na podzim roku 9 dorazí k Varovi zpráva o lokálním povstání. Přinese ji osobně Arminius a navrhne kratší cestu přes les. Varus okamžitě vytáhne. Se sebou vezme tři legie — XVII., XVIII. a XIX. přes dvacet tisíc mužů, vozy se zásobami a civilní doprovod důstojnických rodin. Kolona vstoupí do Teutoburského lesa. Úzké stezky a bažiny roztáhnou pochod na délku několika mil. Kohorty ztrácejí vizuální kontakt. Stromy rozbijí formaci. Pro jakýkoliv obranný manévr není místo. Arminius zaútočí za prudkého deště, ve chvíli kdy se první řady probíjejí přes úzký průsmyk a zadní části kolony stojí v bahně a čekají. Ze stromů přiletí první oštěpy. Pak dav mužů naráz ze dvou stran. Legionáři se snaží formovat řady ale mezi stromy se nedá udělat linie. Každý centurion bojuje sám na svém úseku. Germáni udeří, zabíjejí a mizí zpátky do podrostu. Za hodinu útočí znovu. První den Římané drží tvar a za obrovských ztrát postaví nouzový tábor. Druhý den se kolona pokouší probít do otevřenějšího terénu. Bažina ji zastaví. Třetí den přestane fungovat velení. Varus je odříznut, bez zpráv od ostatních jednotek, bez naděje na průlom. Probodne se vlastním mečem. XVII., XVIII. a XIX. legie přestanou existovat. Zpráva dorazí do Říma. Augustus ve svém paláci tluče hlavou do dveří a křičí do prázdna: Vare, vrať mi mé legie. Čísla sedmnáct, osmnáct a devatenáct zmizí z armádních seznamů navždy. Žádné nové jednotce je římská armáda nepřidělí. Expanze za Rýn skončí. Řeka se stane hranicí. V roce 15, rok po Augustově smrti, překračuje Germanicus, adoptivní syn nového císaře Tiberia, Rýn s osmi legiemi. Vojáci pochodují mlčky. Každý z nich ví kam jdou. Místo masakru naleznou přesně tak jak ho Germáni opustili před šesti lety. Kosti roztroušené na míle do lesa. Lebky přibité na kmenech. Zbytky zbraní zarostlé mechem. Oltáře na nichž byli zajatí důstojníci obětováni germánským bohům. Germanicus nechá armádu zastavit. Vojáci pohřbívají v tichu. Ani veteráni neví jestli truchlí za cizí nebo za vlastní. Mohyla stojí přímo na místě porážky. Ještě téhož roku se jeden z Germanicových velitelů, Aulus Caecina, dostane do situace která Teutoburg přesně zrcadlí. Se čtyřmi legiemi se stahuje přes Dlouhé mosty — úzký chodník přes neprostupné bažiny. Arminius ho čeká. Kolona se zasekne v bahně. Trén se promíchá s bojovými je