Leden roku 49. U Rubikonu stojí Třináctá legie. Caesar strávil devět let jako prokonzul. Imperát ho chránil před soudem za kroky spáchané v úřadu. Jakmile by složil velení a vstoupil do Říma jako soukromá osoba, čekaly ho obžaloby z nichž nejlehčí by znamenaly exil. Požádal o právo kandidovat na konzulát v nepřítomnosti. Senát pod Pompeiovým vlivem odmítl. Tribunové Marcus Antonius a Quintus Cassius vetovali usnesení. Byli fyzicky vyhozeni ze zasedání a prchali na sever. Triumvirát skončil u Karrh roku 53 s Crassovou smrtí v syrském písku. Zbývali dva muži. Pompeius se přiklonil ke konzervativní aristokracii, která v něm viděla vojenský nástroj k Caesarově likvidaci. Republika udělala z těchto dvou mužů nepřátele. Caesar překračuje Rubikon s jednou legií. Za ním stojí devět let galské kořisti a veteráni kteří ho nikdy neviděli prohrát. Obě armády jsou organizovány shodně: kohorty, pilum, scutum, kroužkové a šupinové zbroje, gladius. Centurioni vyučení totožnou taktikou vedou muže totožnými příkazy. Na pohled není rozdíl. Caesarovi vojáci jsou po deseti letech nepřetržitého tažení zocelení muži. Centurioni galských legií znají reakce sousedních jednotek natolik, že manévrují bez čekání na rozkaz. Přecházejí příkopy v noci bez světel, staví tábory v hodinách, improvizují zásobování v terénu kde zásobovací linie přestaly fungovat. Muže v rudém plášti následují s loajalitou která přesahuje vojenskou povinnost. Pompeiovy síly jsou početnější. Má prvotřídní veterány ve Španělsku, zásobovací základny od Makedonie po Sýrii a obrovský verbovací potenciál na východě. Italské legie jsou čerstvé a nezkoušené. Do boje nezasáhly a výhru neokusily. Caesar překračuje Rubikon a zamíří na jih. Bere Ariminum, po něm Arretium a doráží na Corfinium. Posádky přecházejí k Caesarovi nebo prchají za Pompeiem. Pompeius zjišťuje, že italské legie se na pouhý rozkaz neshromáždí, a stahuje senátory i dostupná vojska přes Brundisium na Jadran. V únoru 49 odplouvá do Řecka. Za sebou nechává flotilu pod velením Lucia Bibula, která má střežit Jadran a zabránit Caesarovi v přeplavení. Caesar vstupuje do Říma. Každému kdo zůstal nabídne milost a každému kdo odešel s Pompeiem ji přislíbí předem. Město které přežilo Mariův teror a Sullovy proskripce čeká na masakr. Nedočká se. Válka a obavy přesto zdecimovaly chod města a obyvatelstvo prchá před bitvami do bezpečí, ačkoliv v Římě samotném zbraně dosud nezazněly. Pronásledovat Pompeia přes moře nelze. Chybí lodě. Caesar se obrátí na západ. U hispánského Ilerdy drží dvě zkušené pompeiánské legie pod legáty Afraniem a Petreiem výhodnou pozici nad řekou. Caesar neútočí frontálně. Přeseká zásobovací cesty, obklíčí tábor, odřeže přísun vody. Legie kapitulují bez otevřené bitvy. Caesar je propustí. Polovina se dobrovolně přidá k jeho praporům ještě ten týden. V Římě zanechá jako místodržícího Marka Antonia. Antonius je vynikající bojovník a vojáci ho milují. Pije s nimi u táboráku, sdílí táborový příděl, vyřizuje jejich stížnosti osobně. Členové aristokracie ho nenávidí, protože poukazuje na úpadek jejich dřívějšího vlivu. V Antoniově správcovství přibývá dluhů a stížností. Část nespokojenců protestujících na fóru nechá pozabíjet. Řím tento čin neodpustí. V lednu roku 48 Caesar přestane čekat. Zima, sedm legií, flotila která nestačí na přepravu celé armády. Přeplouvá na epirský břeh s tím co má. Čtyři legie s Antoniem zůstávají v Brundisiu a nemohou Bibulovou blokádou proplout. Antonius přepluje teprve v dubnu. Jeden z velitelů flotily se vyčerpá organizací plaveb natolik, že zkolabuje a zemře ještě na palubě. Legie přistávají bez odporu. Pompeius mezitím verbuje v Řecku a Makedonii. Senátoři z jeho tábora žádají přímou bitvu každý den. Pompeius to odmítá. Zásoby má větší, zásobovací cesty kratší, čas pracuje pro něj. Poté Caesar zaútočí a začne stavět příkopy u Dyrrhachia. Obklíčení se zkomplikuje od začátku. Caesarovy linie jsou příliš dlouhé na počet mužů které má. Pompeius testuje slabá místa, podniká výpady, přesouvá síly podél vnitřní linie rychleji než Caesar může reagovat. V jedné noci prorazí pompeiánská pěchota vnější val na dvou místech zároveň. Caesarovy kohorty se ocitnou obklíčeny zezadu. Padne přes tisíc legionářů a třicet dva centurionů. Caesar stojí za ustupující linií a zastavuje prchající muže vlastnoručně. Nestačí. Ustoupí hluboko do Thesálie. Pompeius ho pronásleduje. Senátoři v jeho táboře si na pochodu přidělují budoucí funkce a provincie jako by byl Caesar již mrtev. U Farsalu v Thesálii dojde k bitvě 9. srpna 48. Pompeius má drtivou převahu v jízdě, přes sedm tisíc jezdců na levém křídle. Očekává zničení pravého křídla úderem kavalerie a postupný pád celé římské formace. Caesar plán předvídá a za exponované pravé křídlo ukryje šestou linii nejzkušenějších veteránů z galských tažení. Oba velitelé vydají signál. Caesarovi legionáři vyrazí. Pak se zastaví. Uprostřed pole. Pompeiova linie stojí nehybně. Pompeius se rozhodl šetřit energii svých mužů a nechat Caesara dorazit unaven