Tribun Publius Sulpicius Rufus prohlašuje přesun velení mithridatské výpravy z konzula Sully na Gaia Maria. Sullovy zprávy dorazí do tábora v Nole. Sulla zavolá velitelský sbor. Vysvětlí situaci. Důstojníci z celého štábu ho s výjimkou jednoho okamžitě opustí. Pochod s legiemi na vlastní hlavní město leží daleko za nepřekročitelnou hranicí římského zákona. Zůstanou mu centurioni a řadoví vojáci. Sulla jim oznámí důsledky: nové mariánské velení přinese nové jednotky. Veteráni zůstanou po letech tvrdých bojů odstavěni bez odměny a bez slíbené půdy. Šest legií se vydá na pochod na Řím. Sulla vstoupí do města bez boje. Marius a Sulpicius uprchnou, Sulpicius bude záhy zabit. Sulla prohlásí klíčové mariánce za nepřátele státu, odvolá Sulpiciovy zákony a odpluje na východ. Marius unikne k italskému pobřeží. U města Minturnae ho zadrží a uvrhnou do cely. Kimbrijský voják dostane rozkaz bývalého konzula popravit. Marius ho zastaví pouhým pohledem. Voják upustí zbraň a odejde. Úřady Maria propustí a seženou mu loď, se kterou se dostane k břehům Afriky. V Africe usedne poblíž trosek Kartága, kde vyčkává a buduje kolem sebe kruh afrických klientů i propuštěných veteránů. Mithridates VI., král Pontu, již mezitím ovládl celou Malou Asii. V jediném koordinovaném dni roku 88 nechal povraždit italské obchodníky a jejich rodiny napříč podrobeným územím. Bylo jich osmdesát tisíc. Profesionální legionáři teď bojují proti dalším Římanům. Centurioni vedou své oddíly proti pevnostem a táborům, o jejichž konstrukci vědí naprosto vše, protože obě strany v konfliktu používají totožnou výzbroj, metody i formace. Rozhoduje oddanost generálovi, který řídí celou armádu. Sulla směřuje na východ k řešení pontské krize, aniž by k tomu měl podporu římských institucí. Mariánská vláda zablokuje posily i zásobování. Mithridatova armáda přebírá starší modely bitevních postupů. Tvoří ji těžká falangová pěchota vybavená sarissami podle makedonského stylu. Armádu posilují katafrakti na silně obrněných koních, lehká asijská jízda a oddíly lukostřelců. Součástí jsou rovněž srpové vozy osazené čepelemi na kolech, které Mithridates nasazuje s podobným výsledkem jako Seleukovci o století dříve. Celé toto vojsko čítá u Chaironeie přibližně sto dvacet tisíc mužů. Sulla přivede třicet tisíc. Sulla přistane v Řecku roku 87. Athény se postaví na Mithridatovu stranu a uzavřou brány. Sulla oblehne město. Chybí mu obléhací stroje a dřevo k jejich stavbě získá vykácením Platónovy Akademie i přilehlých hájů. Athény padnou roku 86 a ulice zaplavuje krev represí. U Chaironeie v Boiótii stojí Sulla se třiceti tisíci muži proti Archelaovi, Mithridatovu generálovi. Archelaus nasadí srpové vozy jako první vlnu. Sulla přikáže vykopat řadu hlubokých příkopů, do kterých vozy vjíždějí. Pak nastoupí pontská falanga. Sullovo levé křídlo začne ustupovat. Sulla seskočí z koně, vytrhne orla a zařve na ustupující řady, že na bojišti v Boiótii mohou tak akorát vyprávět, jak svého velitele nechali samotného čelit nepříteli. Římské křídlo se zformuje a získá převahu. Archelaus je poražen. Roku 85 u bažinatého jezera Kopais nedaleko Orchomenu zvolí Archelaus pro bitvu opět nepříznivý prostor. Sullova formace čelí tlaku a začne znovu praskat v levé části. Generál vyrazí vstříc utíkajícím mužům a chytá prchající jednotky údery vlastního meče naplocho. Křídlo srovná. Pak přikáže mužstvu v přilehlém močálu vykopat odvodňovací kanály. Legionáři za svitu pochodní stráví noc zpevňováním podloží k útoku. Ráno vtrhnou přes sušší vrstvu bláta přímo na Archelaovu armádu a dorazí ji. Mithridates přijme podmínky. Vyklidí dobytá území, vydá flotilu a zaplatí odškodnění. Roku 87 se Marius vrátí z Afriky s malou armádou. Spojí se s konzulem Luciem Corneliem Cinnou a táhne na Řím. Město padne. Mariánský teror začne a ulice se plní seznamy proskripcí. Marius vstoupí do sedmého konzulátu a umírá pouhých sedmnáct dní po zahájení funkce roku 86 na selhání organismu. Cinna bude vládnout senátu a státu další tři roky. Roku 84 ho zabijí jeho vlastní vojáci při vzpouře v táboře. Sulla přistane v jižní Itálii roku 83 se čtyřiceti tisíci veterány. Přicházejí k němu mladí aristokraté, jejichž rodiny utrpěly Cinnovou krutostí: Quintus Metellus Pius, Marcus Licinius Crassus a devatenáctiletý Gnaeus Pompeius. Pompeius za Sullou přichází do tábora v čele tří legií najatých ze zdrojů jeho otce. Sulla ho přijme a osloví ho titulem Veliký. Pompeius je na konzulát i senát příliš mladý, ale Sulla mu oslovení přesto ponechá. Sullovo tažení Itálií trvá rok a půl. Mariánské armády bez pevného velení ustupují a opouštějí jedno město za druhým. Samnický vůdce Pontius Telesinus stále drží bojeschopné vojsko, vyrazí osvobodit obléhanou Praeneste, kde je ukryt poslední mariánský konzul. Po zhodnocení vlastních možností vytáhne s tisícovými davy na sever přímo na Řím. Rozhodující bitva přijde první den listopadu 82 před Collinskou branou. Telesinus hlásí, že Itálie nenalezne mír, dokud vlci Říma nebudou ležet mrtví. Křídlo, kd