Filip V. přijal podmínky u Kynoskefal. Makedonii to nezničilo. Celá léta rekrutoval, cvičil, plnil zbrojnice. Zemřel roku 179 dříve než se dočkal příležitosti. Trůn zdědil syn Perseus. Perseus chtěl totéž co otec. Šel na to jinak. Oženil se do thrácké královské rodiny, navázal spojenectví s ilyrskými kmeny a budoval síť kontaktů po celém řeckém světě. Královská pokladnice se plnila stříbrem z nově otevřených dolů a armáda rostla. Řím sledoval každý krok. Eumenes II. z Pergamu posílal do senátu varovné zprávy. Roku 171 senát vyhlásil válku. Perseus investoval do armády vše co měl. Falanga čítá přes šestnáct tisíc mužů. Každý sarissoforos dostal novou výstroj ze skladů v Pelle. Výcvik probíhal denně, i v zimě. Vedle falangy stojí makedonská jízda doplněná bithýnskými a ilyrskými jezdci a thráčtí pomocní vojáci pro terén kde sarisy nestačí. Perseus ale viděl čím otec prohrál u Kynoskefal — nevhodný terén v nevhodnou chvíli. Neplánoval svést bitvu na cizím výběru pole. Chtěl průsmyky, obranné pozice, terén kde falanga funguje a kde ji manipuly nemohou obejít. Makedonie předchozí dvě války prohrála, protože bojovala tam, kde nechtěla. Řím vstupuje do války s armádou která prošla Španělskem, Řeckem i Malou Asií. Centurioni mají za sebou tři kontinenty a dvacet let nepřetržitých kampaní. Perseus tomu čelí odmítnutím bitvy. Konzulové dvakrát zaútočí na průsmyky. Dvakrát se vrátí s prázdnou. Perseus drží průsmyky a čeká. Lucius Aemilius Paullus převezme velení roku 168. Jeho otec padl u Kann, když byl Paullus ještě dítě. Důstojníky, kteří dostali hodnost přes známosti v Římě, pošle hned domů. Armáda vstává ráno před úsvitem. Paullus začne manévrovat podél thessálského pobřeží a nutí Persea reagovat. Obě armády stojí naproti sobě přes řeku Leukos. Den za dnem. Bez střetu. Noc před bitvou se zatmí měsíc. Vojáci vidí špatné znamení. Paullův astronom Gaius Sulpicius Gallus svolá mužstvo a vysvětlí jim pohyb těles. Zatmění je přirozený jev, ne zpráva od bohů. Vojáci ho poslouchají. Druhého června se v předpolí strhne potyčka o koně. Perseus se nechá strhnout a vytáhne s celou armádou. Falanga nastupuje. Šestnáct tisíc mužů na rovném břehu řeky. Pět řad saris před sebou. Vojáci v první linii vidí jen hroty. Římské přední oddíly couvnou. Paullus to sleduje z kopce. Falanga začne stoupat do kopce. Pod nohama už není rovina. Nejprve jeden muž zakopne a ztratí krok. Sarisa vedle něj se ohne doprava. Soused ji odtlačí. V šiku se otevře první mezera. Pak druhá. Pak třetí. Centurion v první linii to vidí. Rozkaz nemá. Do mezery zavelí sám. Manipulus vklouzne dovnitř. Rozšíří ji. Oddělí skupinu Makedonců od sousedů. Makedonec bez sousedů je muž se čtyřmetrovým kopím v těsném prostoru. Gladius je kratší. Perseus prchá. Z třiceti tisíc Perseových vojáků dvacet tisíc padne. Zbytek je zajat. Bitva u Pydny trvá méně než hodinu. Perseus se skryje v chrámu na Samothraké, ale Římané ho najdou. Paullovým triumfem projde v řetězech. Slavnost trvá tři dny. Ukáže se makedonská pokladnice, stovky soch a obrazů, a nakonec král samotný. Zemře v Albě Fucens rok po triumfu. Paullus projde sedmdesáti epirskými městy v jediný den. Sto padesát tisíc lidí prodá do otroctví. Makedonské království přestane existovat. Řím ho rozdělí na čtyři autonomní republiky bez práva vzájemného obchodu a sňatků. Kořist z makedonské pokladnice je tak obrovská, že Řím svým občanům natrvalo zruší přímé daně. Flavius Curtius Otho, princeps, Pydna Plníme u řeky kožené vaky. Na druhém břehu se zničehonic splaší tažný mezek. Pár našich chlapů se vrhne do vody. V tu samou chvíli vyběhne z protějšího lesa předsunutá hlídka Thráků. Obě skupiny zastaví v mělčině a překvapeně na sebe zírají. „Zpátky k manipulu!“ zařve centurion a odhodí vak. Běžíme do svahu. Než se stihneme zformovat, po pláni už pochoduje celá makedonská falanga. První srážka je tvrdá. Náš manipul narazí do hradby kopí. Zbraně nepřítele jsou příliš dlouhé a my se k nim nedostaneme. Muž přede mnou dostane sarisu přímo do hrudníku. Než stihne cizí dřevo přeseknout, z druhé strany ho okamžitě probodnou do břicha. Trubka zaječí povel k ústupu. Couváme nahoru do kopců. Terén se láme. Pod nohama nám ujíždí kamení a vyschlé hroudy hlíny. Zakopávám a stěžka držím v linii rovnováhu. Makedonci postupují za námi. V nerovném svahu rychle ztrácejí krok. Šestimetrová kopí se na hrbolech kříží. Skupina falanxistů klopýtne o kamenitý sráz a jejich pevná stěna hrotů praskne. Otevře se jasná mezera tří mužů. „Tam!“ křikne centurion a ukáže mečem. Přestaneme couvat. Vrhnu se do trhliny dřív, než stihnou hroty srovnat. Makedonec po mé levici zkusí otočit svou sarisu mým směrem. Dlouhé ratiště tvrdě narazí do zad jeho vlastního souseda a odskočí. Následný otřes muži rozevře kryt a odkryje krk nad okrajem bronzového pancíře. Bleskově mu tam vrazím hrot gladia. Voják klesne. Zatáhnu zbraň zpět a bodám dál přímo do zad mužů. Nemohou se otočit. Jejich vlastní dlouhá kopí jim v těsném prostoru svazují ruce.