Aitólský spolek bojoval po boku Říma čtyři roky a skončil s prázdnýma rukama. Flamininus přidělil osvobozená města jiným spojencům a územní požadavky Aitólů zůstaly nevyslyšeny. Hledají protiváhu. Najdou ji na východě. Seleukovský král Antiochos III. rozšiřuje říši přes Malou Asii do Thrákie a roku 192 přijme aitólské pozvání do Řecka. Přiveze deset tisíc mužů a čeká, že se k němu přidají řecká města. Ta právě vychutnávají svobodu vyhlášenou Flamininem a o novém vládci nemají zájem. Hannibal Barkas na jeho dvoře stále prosazuje plán přímé invaze do Itálie. Antiochos ho odmítne. Rozhodne se udržet se v Řecku. Senát vyšle konzula s armádou. Posádky v Korintu, Chalkidě a Demetriovi, které si Řím ponechal po druhé makedonské válce, dají operaci pevný základ. Dvě římské a dvě spojenecké legie tvoří přibližně třicet tisíc mužů. Římské jezdectvo nestačí spojeneckým ani seleukovským silám. Eumenes II. z Pergamu, jehož království leží přímo na ráně, přivede vlastní těžkou jízdu a lehké pěší oddíly. Naproti nim stojí armáda sestavená z celé šíře seleukovské říše. Sedmdesát tisíc mužů. Jádrem je falanga šestnácti tisíc vojáků rozestavených do hloubky třiceti dvou řad, dvojnásobek obvyklého. Antiochos ji sestaví tak, aby ji nešlo čelně prorazit. Výsledkem je zeď která se nepohne a která se nedokáže otočit. Na křídlech stojí katafrakti, jezdci pancéřovaní od hlavy k patám stejně jako jejich koně. Před celou linii vyjede padesát čtyři indických slonů a srpové vozy s kosami přivázanými na osách kol. Legie nikdy nestála proti armádě sestavené z tolika různých způsobů boje najednou. Antiochos obsadí Thermopyly a opakuje defenzivní scénář, úzký průsmyk mezi mořem a skálou kde malá síla zastaví velkou. Konzul Manius Acilius Glabrio zaútočí čelně a váže pozornost. Bývalý konzul Marcus Porcius Cato vezme oddíl a za tmy vyrazí přes kopce boční stezkou. Aitólové kteří hlídají hřeben jsou roztaženi na příliš dlouhé linii, ve tmě nevidí dál než na pár kroků. Cato projde. Za úsvitu udeří na seleukovský tábor seshora, muži se budí do boje, přeskupení není možné. Antiochova armáda se rozprchne. Král uprchne do Asie s hrstkou přeživších. Pronásledovat ho přes moře ale Řím zatím nemůže. Seleukovské loďstvo drží Egejské moře. Dvě námořní bitvy situaci změní: u Koryku roku 191 spojenecká flotila rozbije seleukovské lodě, u Mionnesu rok nato je rhodská eskadra definitivně zažene. Hellespont se otevře. Lucius Cornelius Scipio přejde s armádou do Asie. Jako jeho legát jde bratr, Publius Scipio Africanus, vítěz od Zamy. Před samotnou bitvou ale onemocní a zůstane v přístavu Elaia. Poprvé v dějinách stojí římské legie na asijské půdě a překračují hranici známého světa. Obě armády nastoupí na pláni u Magnésie. Antiochos stojí na pravém křídle s katafrakty, falanga plní střed, srpové vozy čekají před linií. Srpové vozy vyjedou jako první. Kola bijí do suché země, železné kosy na osách hvízdají vzduchem a koně před nimi instinktivně uhýbají. Eumenes vyrazí s pergamskou jízdou a lehkooděnci přímo na ně. Lukostřelci zasypou koně šípy, prakovníci házejí kameny. Koně se splaší dřív než vozy dojedou k římské linii. Obrátí se zpět. Vozy s kosami projíždějí vlastní jízdou, sekají koně a muže kteří nestihnou uhnout. Seleukovské levé křídlo se v chaosu rozprchne. Antiochos na pravém křídle nevidí co se děje nalevo. Vede katafrakty do římského levého křídla, prolomí je a pronásleduje prchající Římany až k jejich táboru. Tábor vydrží. Antiochos útočí na val, pak znovu, pak se otočí zpět na bojiště. Eumenes mezitím obrátí jízdu a zaútočí na odkryté seleukovské levé křídlo. Zahání ho, pak se otočí ke slonům. Sloni pod tlakem střel a hluku se splaší a obrátí do vlastní falangy. Čtyřtunový slon v panice šlape po všem, co mu stojí v cestě. Falanga stojí sražená ve dvaatřiceti řadách a nemá kam couvnout. Manipuly vniknou do mezer. Falanga se rozpadá zevnitř. Antiochos se vrátí z pronásledování a najde armádu v útěku. Mír podepsaný roku 188 v Apameii ukončí seleukovskou velmoc. Antiochos vyklidí Malou Asii po pohoří Taurus, vzdá se slonů a loďstva a zaplatí patnáct tisíc talentů ve splátkách. Pergamon dostane velkou část uvolněných území. Roku 183 Římané vypátrají Hannibala v Bithýnii. Když vojáci obklíčí dům, Hannibal projde všechny východy. Každý střeží ozbrojení muži. Sáhne do prstenu. Ve stejném roce zemře Scipio Africanus. Oba daleko od domova, ani jeden jako vítěz. Sextus Paternius Quadus, princeps, Magnesia Stojíme v řadě a zíráme přes pláň. Před námi se rozprostírá obrovská masa lidí. Stovky zástav, těžká jízda, sloni a zástupy pěchoty z celé Asie. Z jejich středu najednou vyrazí srpové vozy. Kola víří hustá oblaka prachu. Naši lehkooděnci vyběhnou před první linii. Vzduchem okamžitě zafičí stovky oštěpů a olověných žaludů z praků. Napjatě sledujeme ten mrak prachu blížící se k nám. Zleva se ozve ostré ržání koní a rachot lámaného dřeva. Zvuk se najednou stočí a začne se rychle vzdalovat pryč od naší linie. Nikdo v manipulu netuší, co přesně se tam děje.