Zpráva o Kannách se roku 216 rozletěla po Středozemním moři. Pětapadesát tisíc Římanů mrtvých za jediný den. A nikdo ji nepřečetl pozorněji než Filip V. Makedonský. Makedonie sídlí na severním okraji řeckého světa. Athény a Sparta budovaly svou identitu kolem polis, shromáždění a filozofických škol. Makedonie žila jako království, které zbytek Řecka považoval za polodivošské sousedy bez plného práva na řecké jméno. Filip II. si tento respekt vynutil mečem, dobyl řecká města a sjednotil poloostrov pod makedonskou nadvládou. Jeho syn Alexandr pak tuto říši rozšířil až na hranice Indie. Když Alexandr umíral, přátelé se ho ptali komu odkazuje říši. Řekl: nejsilnějšímu. Výsledkem bylo čtyřicet let válek jeho nástupců. Říše se rozpadla na soupeřící diadochská království a stará nevraživost ostatních Řeků vůči Makedonii zůstala živá. Aitólský spolek drží střední Řecko, Achajský spolek Peloponés. Obě konfederace brání vlastní zájmy a makedonskou nadvládu odmítají. Filip V. s nimi rok co rok řeší spory na jihu. Filip sledoval Hannibalovo tažení s rostoucím zájmem. Řím se zdál být na pokraji zhroucení a on měl staré účty s římskou přítomností v Ilýrii, oblasti balkánského pobřeží kde Řím v předchozím desetiletí vedl dvě krátké války a rozšířil vliv na území která Filip považoval za makedonské. Roku 215 uzavře s Hannibalem spojeneckou smlouvu. Kartágo uzná makedonské zájmy v Ilýrii, Makedonie podpoří Hannibala. Ve skutečnosti do Itálie nepošle ani jednoho vojáka a pokračuje v operacích v Ilýrii na vlastní pěst. Řím si z Pyrrhových válek pamatuje co makedonská falanga dokáže na rovném terénu. V této válce proto přímé střety záměrně nehledá. Falanga funguje přesně tak jak ji Řím zná, neprostupná stěna saris, náchylná k rozpadu jakmile se terén zhorší nebo šik ztratí pravidelnost. Středořecké hory a průsmyky jsou pro ni pastí. Vedle ní operují peltastai, pohyblivá lehká pěchota pro členitý terén, a jízda na křídlech. Řím posílá přes Jadran malé loďstvo a omezenou pěší sílu. Těžiště války leží v penězích a diplomacii: financovat Filipovy nepřátele, udržet druhou frontu v Řecku a šetřit vlastní legie pro Hannibala. Aitólská pěchota v hornatém středním Řecku drží tlak dobře. Makedonská falanga ji nemůže donutit ke střetu na místě kde by měla výhodu. Válka začíná roku 214 Filipovými operacemi v Ilýrii. Pokusí se dobýt Apollonii, důležitý přístav na východním pobřeží Jaderského moře. Římská flotila pod velením Marca Valeria Laevina připluje v noci a zaútočí přímo na makedonský tábor na břehu. Filip nečeká tak rychlou odpověď. Zapálí vlastní lodě aby nepadly do římských rukou a stáhne se do vnitrozemí. Apollonie zůstane v římských rukou. Filip se přesune na sever. Roku 213 dobude Lissos, důležitý přístav hluboko v ilyrském území, a pokračuje dál do vnitrozemí. Makedonský vliv na Balkánu roste. Roku 211 konzul Marcus Valerius Laevinus osobně vyjedná spojenectví s Aitólským spolkem. Smlouva je věcná: Aitólům připadne kořist z pevniny, Římu zajatci a lodě. K této koalici se připojí i Attalos I. z Pergamu s vlastní flotilou. Filip se ocitne pod tlakem ze tří stran, Aitólové ve středním Řecku, Achajský spolek na Peloponésu, Attalova flotila na pobřeží. Válka se vede přepady, vypalováním vesnic a sklizní, obléháním menších pevností. Filip přesouvá armádu od Thessálie přes Akarnánii do Lakonie a zpět, od jedné bitvy ke druhé. Falanga v horském terénu nemá kde rozvinout sílu a Aitólové útočí tam kde jí terén nedovolí nastoupit. Roku 207 Filip porazí na Peloponésu Achajského vojevůdce Machaniáda u Mantineie a dočasně stabilizuje situaci na jihu. Aitólové pokračují v operacích na severu. Aitólský spolek vyčerpaný lety nepřetržitých operací uzavře roku 206 separátní mír s Filipem bez konzultace s Římem. Každá strana si ponechá co má. Bez hlavního spojence na pevnině Řím nemá důvod pokračovat. Roku 205 je uzavřen mír ve Foinike. Řím si podrží ilyrská pobřežní města Apollonii, Epidamnos a další body na východním Jadranu. Hranice zůstávají téměř beze změny. Zatímco Řím oslavuje konec tohoto konfliktu a Hannibal marně čeká na makedonskou pomoc, na druhém konci Egejského moře už se formují nové a mnohem nebezpečnější spojenectví. Quintus Aurelius Gratus, optio, Apollonia Tváře máme potřené studeným popelem. Caligae jsme omotali starým hadrem, aby podrážky na tvrdé zemi netleskaly. Jdeme tiše. Za námi v poli klečí vojáci manipulu. Mají na sobě jen tuniky a opasky s mečem, těžké kroužky zbroje stáhli kvůli chrastění kovu. Zastavím pod nízkou dřevěnou palisádou a propletu prsty do stoličky. Rufus mi stoupne do dlaní, odrazí se a bezhlesně přehoupne přes okraj. Další jdou hned za ním. Vytáhnu se nahoru a měkce dopadnu do trávy. Dva strážní stojí u hlavní brány zády k nám. Rychlým krokem zkrátím vzdálenost. Levou rukou mu tvrdě zacpu ústa a pravou vrazím pugio do hrdla. Teplá krev mi steče po předloktí. Rufus vedle mě potichu podřízne druhého. Těla svezeme do hlíny dřív, než vydají zvuk. Dva muži vyběhnou zajistit obvod. Zbytek popadne těžkou dubo