Roku 272 Tarentum otevře brány. Řím ovládá celý italský poloostrov. Na jeho jižním pobřeží, přes úzký pruh vody, leží Sicílie. Za Messinskou úžinou stojí svět, který Řím dosud neovládl. Sicílie je křižovatka. Řekové na východě, Kartágo na západě, místní kmeny uprostřed. Kartágo je fénické přístavní město na severoafrickém pobřeží s obchodní sítí sahající od Pyrenejského poloostrova přes Sardinii a Korsiku po západ Sicílie. Stát řídí dva sufetové, volení magistráti na jeden rok, kteří válku a mír posuzují jako obchodní transakci. Jeho válečný přístav Cothon ukrývá doky pro dvě stě lodí za vnějším obchodním přístavem. Cizí pozorovatel z moře vidí jen kupecký ruch, o flotile neví nic. Řím a Kartágo mají uzavřeny obchodní smlouvy a po desetiletích si navzájem nepřekážejí, jeden pevninský, druhý námořní. Messana situaci změní. Malé město na sicilském cípu ovládají Mamertinci, kampánští žoldnéři kteří ho roku 289 dobyli silou a usadili se. Pod tlakem syrákúského krále Hieróna pošlou posly zároveň do Kartága i do Říma. Kartáginci přijmou první a umístí do města posádku. Mamertinci záhy změní názor a obrátí se na Řím. Senát se rozštěpí. Pomoci Mamertincům znamená vyzvat Kartágo na moři, se kterým republika nemá zkušenosti. Nepomoci znamená nechat kartáginskou posádku sedět v Messaně na dohled od italského pobřeží. Senát nedospěje k jednotnému hlasování a konzulové předloží věc lidovému shromáždění. Poprvé v historii republiky vyhlásí válku comitia, ne senát. Hlasování projde. Roku 264 překročí první římská armáda Messinskou úžinu. Kartágo disponuje nejlepší válečnou flotilou Středomoří. Jejich lodě jsou rychlé a posádky se rodí na moři. Taktika stojí na manévru obeplout protivníka, rozlámat mu vesla, izolovat jednotlivé lodě, zasáhnout taranem. Tohle umění se učí roky. Řím na začátku války válečné loďstvo nemá. Záviset na cizích flotilách nestačí. Podle ztroskotané kartáginské quinqueremy postaví vlastní flotilu o sto dvaceti kusech za šedesát dní. Veslaři se mezitím učí na lavicích postavených na suchu. Rytmus pádlování nacvičují na zemi dříve než vstoupí na vodu. Pak přidá corvus: přemosťovací zařízení s hrotem, které se při srážce zarýje do nepřátelské paluby a pevně ji připojí k římské lodi. Námořní bitva se tím přemění na pozemní. Železné hroty prorazí palubu, corvus vytvoří most a legionáři přejdou s mečem v ruce rovnou do boje. Na Sicílii Kartágo nasazuje válečné slony, tentokrát severoafrická zvířata, menší a ovladatelnější než Pyrrhovy indické. Legionáři mají výcvik i vozy připraveny. Sicilský terén je různorodý. Na pobřežních rovinách funguje sevřená pěchota, v horských průsmycích ji nic nenahradí a u opevněných řeckých měst rozhoduje trpělivost obléhání. Do pole Kartágo posílá žoldnéře. Ibery, Numidijce, Libyjce, Galy. Různé národy, různé jazyky velení, různé motivace. Takovou armádu lze koupit na jedno tažení. Kartágo nemá spojenecký systém k doplnění ztrát, prohrané bitvy řeší penězi. A ty mají své hranice. Konzulové Marcus Valerius Maximus a Appius Claudius Caudex překročí úžinu roku 264 a kartáginská posádka v Messaně se bez boje stáhne. Hierón Syrákúský uzavře s Římem mír. Muž, který strávil roky obléháním Messany, si rychle spočítá kde teď stojí síla. Syrákúské zásoby a přístavy začnou zásobovat římská tažení na jihu ostrova. Roku 262 obléhají Římané Akragant, jedno z největších měst na ostrově a silnou kartáginskou základnu. Kartáginský velitel drží město sedm měsíců. Zásobovací armáda čítající padesát tisíc pěšáků, šest tisíc jezdců a šedesát slonů přijde z pobřeží, konzulové ji porazí v otevřeném poli a Akragant padne. Obyvatelé jsou prodáni do otroctví. Sicilská řecká města začínají přecházet na římskou stranu. Roku 260 se nová římská flotila poprvé střetne s kartáginskou u Mylae. Konzul Gaius Duilius velí lodím, které ještě před třemi lety neuměl nikdo v Římě postavit. Kartáginci manévrují s obvyklou lehkostí, přibližují se ze strany. Římané ale spustí corvusy. Železné hroty prorazí palubu, přemostění zapadne a legionáři přejdou do útoku. Kartáginští námořníci zvyklí na boj taranů se ocitají v situaci, na kterou nejsou vycvičeni ani zvyklí. Duilius odtáhne třicet zajatých lodí. Konzul obdrží neslýchanou poctu, právo procházet večer ulicemi Říma v doprovodu hudebníků připomínajících jeho triumf. U mysu Ecnomus roku 256 se obě flotily střetnou znovu. Tři sta padesát kartáginských lodí proti třem stům třiceti římským. Kartáginci se pokusí obklíčit římská křídla, corvusy opět rozhodnou. Konzul Marcus Atilius Regulus přistane s armádou na africkém pobřeží. Poprvé v historii republiky stojí římské legie na africkém břehu. Postupuje na Kartágo, dobývá opevněná města, dosáhne Tunisu. Nabídne podmínky: vyklidit Sardinii, Korsiku i Sicílii, platit roční tribut. Kartáginská rada odmítne bez váhání. Kartágo najme spartského velitele Xanthippa. Xanthippos reorganizuje kartáginskou armádu za jediný měsíc. Zavelí k otevřené polní bitvě na rovném terénu, kde může nasadit sto slonů napříč celou linií. Regul