Deset let po míru se Samnity Řím drží jih. Spojenecká síť se táhne od apeninských hřebenů až k Messinské úžině. Je to vzdálenost, kterou by Romulovi válečníci nezdolali za jedno pokolení. Na jejím konci leží Tarentum. Tarentum je největší z řeckých kolonií jižní Itálie a nejbohatší přístav celého jihu. Vlastní flotila, vlastní armáda, daně z bohatého námořního obchodu. A každým rokem, jak se římská síť kolonií a spojeneckých smluv prodlužuje na jih, sedí Tarentum o kousek blíž ke středu té sítě. Luceria v Apulii, Venusia na samnitském pomezí, posádky v Kampánii. Roku 282 vpluje do tarentského zálivu malá eskadra římských lodí. Tarenťané lodě potopí bez váhání. Pak zaútočí na spojenecké Thurij a vyženou jeho římskou posádku za brány. Senát pošle poselstvo a žádá satisfakci za lodě i za Thurij. Tarenťané poselstvo přijmou na veřejném shromáždění, vysmějí se latinské výslovnosti mluvčího a dají mu to najevo tak jasně, jak jen dovoluje diplomatický protokol. Jejich odpovědí je odmítnutí. Město si ale dobře uvědomuje co udělalo. Samo Římu nestačí. Posly vypraví za moře, na dvůr epeirského krále Pyrrha, příbuzného Alexandrovy linie a muže se slavnou pověstí vojevůdce. Pyrrhos dobývá trůny a zase je ztrácí. Makedonii dvakrát, pak Thessálii. Vždy hledá novou výpravu hodnou svého talentu. Pyrrhos přijme. Roku 280 vypluje z Épiru. Římská armáda roku 280 vyšla ze samnitských válek jiná než do nich vstoupila. Dvě generace skutečného boje zocelily manipulární armádu. Záseky v průsmycích, obklíčení u Caudia, útok na kmenová centra hluboko v Apeninách. Centurionský sbor je plný mužů kteří znají válku lépe než rolnické práce. Scutum, pilum, velení — vše prošlo praxí a bylo zbaveno toho co nefungovalo. Pyrrhos přiveze to, s čím se legie dosud nesetkala. Základem jeho armády je makedonská falanga. Těžkooděnci v sevřeném šiku, každý vyzbrojený sarissou — kopím délky čtyř až šesti metrů. Přední řady drží sarisy vodorovně před sebou. Zadní je naklánějí přes ramena těch před nimi, vrstva nad vrstvou. Výsledkem je pohybující se hradba hrotů do níž se nedá proniknout čelně — každý pokus o průnik narazí na dalších pět špiček ještě před dosažením prvního člověka. Kde manipulární legie funguje na principu flexibility a hloubkové zálohy, falanga funguje na principu neprostupné zdi. Na rovném, pevném terénu je děsivá. Na nerovném, v kopci nebo lese kde se řady musejí přizpůsobit povrchu, se rozpadá rychle. Pyrrhos přiveze také dvacet válečných slonů. Indická zvířata, každé s vyzbrojenou posádkou v dřevěné věži na hřbetě. Koně se slonů bojí instinktivně. Pěchota která nikdy neslyšela troubení útočícího slona tuhne na místě. Šarže slona rozmetá formaci která by jinak vydržela hodiny boje. Pro ně nemá manipulární systém připravenou odpověď. Pyrrhos ví přesně co má. Chybí mu čas. Jeho vojsko se skládá z makedonských a épeirských vojáků doplněných žoldnéři. Závisí na výhrách a tributech. Řím závisí na systému spojeneckých smluv který po každé prohrané bitvě ztráty doplní. Pyrrhos může vyhrát bitvu, ale římské počty neporazí. Pyrrhos přistane v Itálii roku 280 s pětadvaceti tisíci pěšáků, třemi tisíci jezdci a dvaceti slony. Tarenťané ho přivítají jako záchrance. Pyrrhos okamžitě uzavře divadla, zakáže veřejné hostiny a zahájí přísný výcvik. Tarenťané zjistí, že záchrance si v jejich věci o výkonu velení nenechá radit. První střet přijde u Herakleje. Konzul Publius Valerius Laevinus vyrazí vstříc s přibližně pětatřiceti tisíci muži a zaútočí dříve než je připraven. Překročí řeku Siris a tlačí na Pyrrhovu linii ještě před plným rozvinutím nepřátelských sil. Linie se srazí sedmkrát. Centurioni drží přední místa, manipuly se stahují zpět a vracejí, nechávají falangu útočit do prázdna. Trvá to déle, než Pyrrhos čekal. Thessálská jízda zaútočí třikrát a je třikrát odražena. Pyrrhos vstoupí osobně do jízdní šarvátky a je sražen z koně. Jeden z jeho přátel mu přenechá svého koně a oblékne Pyrrhovu zbroj jako návnadu. Boj pokračuje dál, ale bitva visí v rovnováze. Pak přijdou sloni. Dvacet zvířat vyrazí do flanku římské jízdy. Koně se obrátí dříve než sloni k nim dorazí. Jezdci ztratí kontrolu, pravé křídlo se rozpadne, panika se přenese na přilehlou pěchotu. Laevinus vydá rozkaz k ústupu. Legie ustoupí v relativním pořádku jen díky centurionům, kteří drží řady hlasem a sílou. Na římské straně padne přes sedm tisíc mužů. Na Pyrrhově přibližně čtyři tisíce. Pyrrhos projde bojištěm a pohlédne na mrtvé Římany. Pošle Římu mírové podmínky. Chce území, propuštění zajatců, diplomatické uznání Tarentu a řeckých kolonií. Slepý stařec Appius Claudius Caecus se nechá dovézt do senátu. Ten muž před třiceti lety postavil první silnici a první akvadukt, teď je sotva schopný chůze. Vstane a prohlásí: dokud nepřítel stojí na italské půdě, Řím nevyjednává. Podmínky jsou odmítnuty. K druhé bitvě dojde u Auscula roku 279. Pyrrhos přivede jako posilu samnitské pěší oddíly, spojeneckou pěchotu Daunů a Messapů, posílenou falangu. Na jeho straně stojí přes sedmdesát tisíc