Rok 343 před naším letopočtem. Řím už není jen jedním z měst v Latiu. Latinské obce uzavírají smlouvy, které vypadají jako spojenectví, ale ve skutečnosti znamenají podřízení. Kolonie rostou na strategických místech, silnice začínají spojovat území, které se ještě nedávno bránilo. Republika se rozšiřuje krok za krokem, bez velkých prohlášení. V čele státu stojí dva konzulové, každý rok jiní. Senát však zůstává. Tam, mezi starými rody, se rozhoduje, kam se republika posune dál. Většina těchto mužů pamatuje doby, kdy Řím bojoval o přežití. Teď řeší jinou otázku. Kam až může zajít. Za Apeninami začíná jiný svět. Samnité obývají drsné hory střední a jižní Itálie po generace, organizují se do čtyř kmenových skupin, každá s vlastním územím a válečníky. Žijí v kamenných osadách vysoko v horách, kde se zima táhne dlouho a úroda nestačí. Dolů do úrodných nížin sestupují pravidelně, nejprve se stády, pak s mečem. A právě o úrodné nížiny teď jde. Kampánie, planina kolem Capuy, je jedna z nejbohatších oblastí celé Itálie. Samnitský tlak na město sílí. Capua stojí před volbou, kterou si nikdy nechtěla: bojovat sama a prohrát, nebo požádat o ochranu silnějšího. Pošle posly do Říma. Nabídne podřízení výměnou za legie. Senát souhlasí. Armáda, která táhne do Kampánie, je vojsko v proměně. Základ stále tvoří falanga, těžkoodění občané bok po boku, štít vedle štítu. Na rovině funguje. V horách, kde se stezka zužuje na šířku tří mužů a terén stoupá ze všech stran, se linie trhne dřív než nepřítel zasáhne. Apeniny nutí Řím přemýšlet jinak. Falanga se láme na menší oddíly, manipuly, které se pohybují samostatně a přizpůsobují každému záhybu terénu. Těm velí centurioni. Řím nemá stálou armádu. Senát vydá rozkaz a muži přijdou z polí a dílen. Každý přinese co má, bohatší kyrys a přilbu, chudší jen štít a oštěp. Co přinese, určí kde bude stát. Jako první vyběhnou velites, lehkoodění muži s kulatým štítem a svazkem oštěpů. Zasypou nepřátelské řady a stáhnou se zpátky do mezer mezi o něco bohatší vrstevníky, hastaty. Ti vrhnou pilum a tasí meč. Xiphos nebo kopis, přímá čepel nebo zahnutá, podle toho co kdo přinesl z domova. Chrání je bronzová přilba a hrudní plát. Za nimi čekají principes, ostřílení muži ve středních letech s plnou výzbrojí. Nastupují když hastati nestačí. Úplně vzadu stojí triarii s kopími, šediví veteráni, kteří nastupují jen tehdy, když je skutečně zle. Vedle legie táhnou socii, italští spojenci. Dodávají přibližně polovinu mužstva, bojují ve vlastních jednotkách pod vlastním velením. Žold nedostávají. Jejich podíl se rozhoduje po bitvě, z toho co zbylo na poli. Armádě velí konzulové. Pod nimi vojenští tribunové organizují pochod a zásobování. Jednotlivým manipulům velí centurioni, kteří s nimi táhnou do boje a sami dělají rozhodnutí. Válečník z hor nosí trojitý bronzový hrudní plát, kardiophylax, a přilbu s vysokým chocholem z per. Velký barevný štít, oštěpy, kratší meč. Zbroj mu dává ochranu. Do hrobu si ji vezme s sebou. Když Capua předá svůj osud do římských rukou, válka se stane nevyhnutelnou. Samnité vidí v římském zásahu přímé vměšování do oblasti, kterou považují za svou. Řím to nazve ochranou spojence. Oba konzulové roku 343 vytáhnou do pole. Marcus Valerius Corvus zamíří do Kampánie, Aulus Cornelius Cossus na samnitsko-kampánskou hranici. První střet přijde u hory Gaurus. Vulkanické svahy, členité hřebeny, úzké průsmyky. Corvus se rozhodne pro přímý útok do kopce. Legie stoupá po svahu, oddíly se pohybují samostatně a drží soudržnost tam kde by falanga spadla. Samnité pod přímým tlakem ustoupí do hor. U Saticula to půjde hůř. Cossova armáda se ocitne v průsmyku, nepřítel tlačí ze stran a cestu zpět odřezal. Tribun Publius Decius Mus vezme malý oddíl a obsadí kopec nad průsmykem. Samnité se otočí na něj. Cossova legie vycouvá. Za noci se Decius se svými muži probije zpátky k hlavní armádě. Vítězství nic nezměnila. Latinské obce, bez kterých armáda na jihu nestojí, začnou nahlas žádat větší podíl na moci. Republika se ocitne mezi dvěma ohni. Roku 341 obě strany podepíší mír. Samnité si zachovají nezávislost. Kampánská rovina zůstane pod římskou ochranou. Příští válka mezi nimi nebude trvat dva roky. Bude trvat dvacet. Gnaeus Valerius Falco, hastatus, Hora Gaurus Sopečný prach pod caligami podkluzuje při každém kroku do strmého svahu u hory Gaurus. Z hřebene prší oštěpy. Jeden těžce narazí do mého štítu a ohne mi levou ruku k tělu. Zakolísám. Kluk za mnou mě bleskově předejde a zaplní mezeru. Srovnám krok, vytáhnu štít a zařadím se zpět. Samnité se s řevem rozeběhnou proti nám. „Pila!“ zařve centurion. Pokrčím nohu, zapřu se a mrštím. Zbraně se s praskotem zarážejí do nepřátel. I bez štítů se na nás valí dál a první řada se tvrdě sráží. Muži před námi divoce bodají přes hrany štítů, krev stříká na zbroje a nepřátelské čepele buší do dřeva. Centurion ve středu řve, ať držíme linii. Tlak Samnitů po chvíli poleví a jejich řady o pár kroků ucouvnou do svahu. Zazní rozkaz ke střídání. Dostanu se dopředu. Bratr v