Flaviovci. 69–96 n. l.. Když v roce 68 našeho letopočtu spáchal císař Nero sebevraždu, uvrhl stát do hluboké krize. Během jediného následujícího roku, známého jako rok čtyř císařů, se o vládu přetahovali čtyři vojevůdci. Galba, Otho i Vitellius postupně vykrváceli v bojích. Vítězství a trvalou moc si nakonec vybojoval generál Vespasianus z rodu Flaviovců. Nový vládce okamžitě zahájil hospodářskou i stavební obnovu vyčerpaného Říma. Aby si získal náklonnost rozhněvaných obyvatel města, nařídil zasypat soukromé jezero v Neronově palácovém komplexu. Na jeho místě nechal vybudovat obří veřejný amfiteátr, dnešní Koloseum. Jeho syn Titus mezitím velel legiím na Blízkém východě. V roce 70 našeho letopočtu dobyl vzbouřený Jeruzalém a římští vojáci srovnali se zemí posvátný židovský chrám. Z gigantické kořisti drahých kovů a prodeje desítek tisíc válečných zajatců pak Flaviovci přímo financovali stavbu Kolosea i další velkolepé veřejné projekty. Titus nastoupil na trůn po otcově smrti. Jeho krátkou vládu však tvrdě zasáhla obrovská přírodní katastrofa. V roce 79 našeho letopočtu vybuchla sopka Vesuv a její žhavý sopečný prach zaživa pohřbil kvetoucí města Pompeje a Herculaneum. Titus osobně řídil záchranné práce a rozdával peníze z vlastní pokladny přeživším utečencům. Po jeho náhlém skonu převzal vládu mladší bratr Domitianus. Tento panovník zavedl přísnou kontrolu provincií a stabilizoval státní finance. Zcela však ignoroval senát a vystupoval jako neomezený samovládce. Když začal popravovat své politické odpůrce, senátoři zorganizovali spiknutí. V roce 96 našeho letopočtu Domitiana ubodala skupina palácových úředníků přímo v jeho ložnici.