Caesar. 100–44 př. n. l.. Jméno Gaia Julia Caesara zná dnešní svět jako synonymum pro neomezenou moc. Cestu k absolutní vládě nad Římem tento politik nezačal na schodech senátu, ale na krvavých bojištích starověké Galie na území dnešní Francie. V letech 58 až 50 před naším letopočtem Caesar vedl sérii tvrdých dobyvačných válek proti místním keltským kmenům. Jeho perfektně vycvičené legie postupně ovládly obrovské území a přinesly do Říma pohádkové bohatství z drancování. Tato brutální expanze stála život přibližně milion obyvatel Galie a další milion lidí legionáři prodali do otroctví. Caesar si úspěšným tažením vybudoval fanaticky věrnou armádu. Senátoři v Římě se jeho rostoucího vlivu oprávněně zalekli a nařídili mu okamžitě rozpustit vojsko. Caesar na tento politický nátlak odpověděl v roce 49 před naším letopočtem vojenským úderem. Se svými ozbrojenými veterány překročil říčku Rubikon. Tato řeka tvořila posvátnou hranici mezi jeho provincií a samotnou Itálií. Přivedením legie na italskou půdu vědomě porušil starodávné římské zákony a vyhlásil vlastnímu státu občanskou válku. V následném ničivém konfliktu napříč celým Středomořím Caesar vojensky rozdrtil vojska svého hlavního politického rivala Pompeia a obsadil hlavní město. Po vítězství se Caesar nespokojil s běžnými politickými funkcemi. Nechal se jmenovat doživotním diktátorem s titulem dictator perpetuo. Vydával zákony, přiděloval úřady svým stoupencům a fakticky vymazal vliv starého senátu. Skupina politiků vnímala tuto trvalou samovládu jako zradu římských tradic a naplánovala vraždu. Dne 15. března roku 44 před naším letopočtem obklíčili spiklenci Caesara přímo během zasedání. Třiadvacet bodných ran dýkami ukončilo život vládce. Atentátníci tajně doufali, že Caesarovou smrtí starou republiku obnoví. Místo toho vyvolali další kolo krvavých občanských válek, ze kterých vzešel první římský císař.