Krize republiky. 2.–1. stol. př. n. l.. Obrovské vojenské úspěchy přinesly do Říma nezměrné bohatství, které republiku zničilo zevnitř. Drobní rolníci bojovali dlouhá léta v zámořských válkách a během nepřítomnosti ztráceli své domácí farmy. Bohatí politici tyto opuštěné pozemky hromadně skupovali a vytvářeli obrovské statky, na kterých tvrdě pracovali váleční zajatci. Když se bratři Tiberius a Gaius Gracchové pokusili ve druhém století před naším letopočtem prosadit pozemkové reformy a vrátit půdu chudým občanům, senátoři oba politiky zavraždili. Fyzické násilí v Římě od tohoto okamžiku zcela nahradilo předchozí politické debaty. Nedostatek drobných vlastníků půdy způsobil prudký úbytek schopných branců do armády. Vojevůdce Marius proto v roce 107 před naším letopočtem prosadil zásadní vojenskou reformu. Začal do vojska verbovat nemajetné občany a vybavil je na státní útraty. Z římského vojska tak vytvořil plně profesionální armádu. Noví vojáci bojovali za pravidelný žold a po odchodu do výslužby očekávali od svého velitele přidělení půdy. Přísahali proto věrnost konkrétnímu generálovi namísto římskému státu. Tento přesun loajality způsobil absolutní katastrofu. Když generál Sulla prohrál politický spor, nařídil v roce 88 před naším letopočtem svým legiím pochodovat přímo na Řím. Římští vojáci tehdy poprvé prolili krev vlastních občanů uvnitř samotných městských hradeb a Sulla se nechal jmenovat diktátorem. Obrovské množství dovezených otroků navíc vyvolalo zničující povstání pod vedením gladiátora Spartaka. Když legie tuto vzpouru v roce 71 před naším letopočtem rozdrtily, velitelé nechali ukřižovat šest tisíc zajatců podél hlavní silnice do Říma. Republika otroky porazila, ale ctižádostiví velitelé ji následně roztrhali na kusy.