Punské války. 264–146 př. n. l.. Mocenský vzestup Říma narazil v polovině třetího století před naším letopočtem na severoafrické Kartágo. Tento konflikt o nadvládu nad Středomořím vyústil ve tři zničující války. Během prvního střetu o ostrov Sicílii disponovalo Kartágo obrovskou flotilou, zatímco Řím ovládal pouze silné pozemní vojsko. Římané dokázali okopírovat ukořistěnou nepřátelskou loď, sestavili vlastní masivní loďstvo z ničeho a převedli námořní boje na dřevěné plovoucí plošiny. Tam jejich legionáři opět bojovali jako na pevnině a Kartágo porazili. Kartágo úder vrátilo během druhé punské války v roce 218 před naším letopočtem. Vojevůdce Hannibal Barkas provedl nečekaný přechod zasněžených Alp s válečnými slony a napadl Římany přímo v Itálii. Následovala série drtivých římských porážek. U Trasimenského jezera a následně u Cannae obklíčil Hannibal početnější římské legie. Během jediného dne u Cannae padlo přes šedesát tisíc Římanů. Tato gigantická ztráta vojenské síly znamenala absolutní katastrofu a běžný starověký stát by kapituloval. Římané ale odmítli mírová jednání, provedli odvody a postavili zcela nové armády. Vojevůdce Scipio Africanus následně vylodil vojsko přímo v severní Africe a donutil Hannibala k urychlenému návratu z Itálie. V bitvě u Zamy roku 202 před naším letopočtem Kartágo definitivně vojensky padlo. Třetí punská válka znamenala úplný konec africké velmoci. V roce 146 před naším letopočtem římské legie vstoupily do vyhladovělého Kartága, zbouraly jeho budovy a přeživší obyvatele prodaly do otroctví. Ve stejném roce Římané dobyli a srovnali se zemí také řecký Korint. Zničením obou obrovských rivalů Řím plně ovládl celé Středozemní moře.