Království a republika. 753–509 př. n. l.. Římu nevládli odjakživa císaři. První dvě a půl století ovládal rozrůstající se město politický systém sedmi po sobě jdoucích králů. Římská tradice začíná Romulem a končí u krutého vládce jménem Tarquinius Superbus. Styl jeho despotické vlády vyvolal v roce 509 před naším letopočtem masivní vzpouru. Obyvatelé krále s celou jeho rodinou vyhnali za hradby města a přísahali, že už nikdy nesvěří veškerou moc do rukou jediného muže. Z tohoto přímého odporu k samovládě se zrodila římská republika. Nový systém fungoval na principu přísného dělení pravomocí. Místo krále volili Římané dva konzuly. Tito nejvyšší úředníci vládli společně, vzájemně kontrolovali svá rozhodnutí a jejich mandát vypršel vždy po pouhém jednom roce. Každý zásadní krok museli konzulové obhájit před senátem. V této početné radě seděli zástupci nejbohatších a nejvlivnějších šlechtických rodin, takzvaných patricijů. Obyčejní řemeslníci, rolníci a obchodníci tvořili sociální vrstvu plebejů. Představovali drtivou většinu obyvatelstva, odváděli daně a prolévali krev ve vojsku, ale zpočátku neměli politický hlas. Nespokojení plebejové proto začali tvrdě bojovat o svá práva. Často využívali radikální formu nátlaku, kdy během hrozící války hromadně opustili město a odmítli bojovat, dokud patricijové neustoupili. Tímto vytrvalým odporem si plebejové postupně vynutili vznik vlastního úřadu tribunů lidu. Tribuni chránili zájmy chudších občanů a dokázali jediným slovem zastavit jakékoliv usnesení senátu. Masivní zlom v právech běžných občanů nastal v roce 451 před naším letopočtem. Do té doby si vznešení soudci vykládali nepsané zákony podle vlastních potřeb. Plebejové si proto nekompromisně vynutili sepsání pevných pravidel. Římané vyryli Zákony dvanácti desek do bronzu a vystavili je na hlavním náměstí. Od tohoto okamžiku si mohl každý občan přečíst svá práva.