Vznik Říma. 753 př. n. l.. Staří Římané odvozovali počátek svého města od jediného krvavého dne v roce 753 před naším letopočtem. Podle legendy tehdy Romulus po divoké hádce zavraždil svého bratra Rema, překročil posvátnou brázdu a stal se prvním králem nově založeného Říma. Skutečný zrod největší starověké říše ale postrádal jediného výjimečného zakladatele a trval dlouhá staletí. Archeologové nacházejí nejstarší stopy osídlení na pahorku Palatin už z doby kolem roku 900 před naším letopočtem. Skupiny pastýřů a drobných rolníků tehdy budovaly na zalesněných kopcích nad řekou Tiberou prosté chýše z propleteného proutí vymazaného blátem. Tyto roztroušené osady dlouho neměly politický ani vojenský význam. Obyvatelé sousedních pahorků ovšem postupně navazovali bližší kontakty. Společnými silami nakonec vysoušeli bažinatá údolí mezi kopci, stavěli první odvodňovací kanály a zakládali sdílená tržní místa. Z vysušeného bahna pod kopci se postupně stalo hlavní náměstí, slavné Forum Romanum. Mladý Řím neexistoval ve vakuu. Na sever od řeky Tibery budovali svá opevněná kamenná města pokročilí Etruskové. Na jihu italského poloostrova prosperovaly řecké obchodní kolonie. Ranní Římané od mocnějších sousedů ochotně přebírali znalosti stavebního inženýrství, abecedu i organizaci vojska. Vyspělejší Etruskové navíc vládli Římu po několik generací jako plnohodnotní králové. Naučili obyvatele stavět klenby, dláždit ulice a vtiskli rozrůstajícím se osadám skutečný městský ráz. Slavná bronzová socha Kapitolské vlčice, která kojí bájná dvojčata Romula a Rema, tento neuspořádaný vývoj maskuje jednoduchým mýtem. Samotnou sochu vlčice totiž pravděpodobně odlili umělci až v hlubokém středověku a postavičky sajících dětí přidali italští mistři dokonce až během renesance. Skutečný Řím vyrostl ze staletí tvrdé práce, slučování pasteveckých vesnic a neustálého vstřebávání cizích vlivů.