Tunica, Subarmalis & Focale. Oděv pod zbrojí. Základem oblečení římského legionáře nebyla těžká zbroj, ale jednoduchá vlněná tunika. Tento oděv sahal ke kolenům. Před bitvou si ho voják pevně podkasal a stáhl opaskem vysoko nad stehna, aby získal maximální volnost pohybu pro nohy. Filmy často oblékají všechny Římany do zářivě červené barvy. Skuteční vojáci ale v drsných polních podmínkách pravděpodobně nosili tuniky z nebarvené ovčí vlny v krémových či hnědých odstínech. Spodní okraj tuniky a ramena navíc doplňovaly kožené nebo vrstvené textilní pásky zvané pteruges. Visely dolů jako hustá sukně a chránily slabiny i paže před nepřátelským sekem, aniž by omezovaly vojáka v rychlém pohybu. Samotná tunika k nošení železného vybavení nestačila. Před nasazením kovové zbroje si voják vždy oblékl ještě silně polstrovaný lněný nebo kožený kabátec zvaný subarmalis. Fungoval jako nezbytný nárazník. Bez této tlusté vycpávky by tvrdá zbroj během pochodu drtila klíční kosti a rozedřela kůži do krve. V boji pak tento kabátec pohlcoval tupé nárazy. I když kovová zbroj čepel nepřítele bezpečně zastavila, teprve spodní polstrování zachránilo legionáři žebra před zlomením. Úzký prostor mezi těžkou železnou přilbou a tvrdým okrajem zbroje představoval další problém. Kovové hrany při pohybu neustále dřely o holý krk. Vojáci si proto kolem hrdla pevně vázali silný plátěný nebo vlněný šátek zvaný focale. Archeologové objevili záznamy o těchto šátcích přímo v dochovaných dopisech vojáků z britské pevnosti Vindolanda. Obyčejný kus látky tak chránil kůži vojáka stejně efektivně jako drahá práce kovářů.