Caligae & Calceii. Vojenská obuv. Římská armáda dobývala nová území výhradně po vlastních nohou. Každý voják ušel v plné polní výstroji desítky kilometrů denně, a proto potřeboval spolehlivé obutí. Ševci vyráběli pro armádu otevřené vojenské sandály zvané caligae. Z několika vrstev tlusté hovězí kůže sešili masivní podrážku. Svršek tvořila složitá síť pevných řemínků. Voják tyto řemínky pevně utáhl přes nárt a kolem kotníku, čímž botu dokonale spojil s nohou a zamezil vzniku hlubokých puchýřů. Klíčový prvek výstroje se skrýval zespodu. Do podrážky ševci natloukli desítky těžkých železných hřebů. Zabraňovaly rychlému prošlapání drahé kůže na tvrdých kamenných silnicích. V hlubokém blátě nebo na bojišti fungovaly hřeby jako moderní sportovní kopačky a poskytovaly legionářům pevnou oporu pro odraz. Při pochodu tisíců mužů po dlážděné cestě navíc dopadající železo vydávalo ohlušující rytmický zvuk. Rachot okovaných bot spolehlivě děsil nepřátele ještě před samotným útokem. Otevřený střih sandálu skvěle větral ve středomořském horku. Na severních hranicích říše ale působil vojákům vážné potíže. V zimních měsících mužům v otevřené obuvi hrozily omrzliny prstů. Legionáři si proto v mrazech omotávali chodidla do teplých vlněných onucí a oblékali hrubé kalhoty. V chladnějších oblastech armáda postupně přecházela na zcela uzavřené kožené boty zvané calceii. Římská vojska nechodila ustrojená přesně podle jednoho předpisu. Během Trajánových tažení do drsné Dácie vojáci desáté legie obouvali jak otevřené sandály, tak uzavřené boty podle aktuálního počasí. Tento pragmatický přístup k výstroji jasně potvrzují detailně vytesané scény přímo na Trajánově sloupu.