Pilum. Vrhací kopí. Římští legionáři nezahajovali bitvu divokým během vstříc nepříteli. Na povel centuriona nejdříve hromadně vrhli zbraň, která spolehlivě ničila nepřátelskou obranu. Vrhací kopí zvané pilum měřilo na délku dva metry a vážilo až čtyři kilogramy. Zbrojíři záměrně spojili stodvacet centimetrů dlouhou dřevěnou násadu s šedesát centimetrů dlouhým železným dříkem. Tento kovový prut vykovali překvapivě tenký, s průměrem pouhých sedm milimetrů. Na samotný konec ovšem umístili kalenou pyramidální špičku. Když letící pilum zasáhlo cíl, malá hlavice za sebou vtáhla tenký dřík a s obrovskou silou prorazila dřevěné štíty i kovové brnění. Pokud kopí nezasáhlo tělo přímo, uvízlo hluboko ve štítu. V tu chvíli zbraň splnila svůj hlavní taktický úkol. Zpětné háčky na špičce znemožnily rychlé vytažení ven. Dlouhý železný dřík a masivní dřevěná násada nepřátelský štít neúnosně zatížily. Starší teorie předpokládaly, že se tenké železo při nárazu okamžitě ohnulo. Moderní archeologické výzkumy ale odhalily mnohem praktičtější realitu. Kovový dřík ohýbali většinou až samotní zasažení bojovníci, když se v panice snažili pevně zaklíněné kopí ze štítu vytrhnout hrubou silou. Zničený a přetížený štít museli nakonec zahodit, čímž svá těla zcela odkryli pro následný rychlý útok legionářů s krátkými meči. V kritických momentech bitvy ovšem vojáci pilum z rukou vůbec nepouštěli. Julius Caesar například během obrovské bitvy u Alesie nařídil svým mužům sevřít tato vrhací kopí pevně oběma rukama. Legionáři pak zbraň využili jako klasickou pevnou píku, kterou bodali do útočící jízdy a drželi nepřátele v bezpečné vzdálenosti.