Scutum. Štít legionáře. Římští legionáři za vlády císaře Trajána nedrželi v ruce obyčejný kus prkna. Jejich obdélníkový a výrazně zakřivený štít zvaný scutum představoval špičkovou ukázku starověkého vojenského inženýrství. Řemeslníci ho skládali a lepili z několika tenkých plátů dřeva. Vlákna jednotlivých vrstev pokládali striktně křížem přes sebe. Vytvořili tak vysoce odolnou překližku, která dokázala vstřebat tvrdý úder bez rozštípnutí. Tuto pružnou desku následně zpevnili vrstvou kůže nebo hrubého plátna. Okraje štítu, kam nejčastěji dopadaly rány nepřátelských mečů, zbrojíři navíc svazovali pevným okováním z bronzu či železa. Hmotnost takového štítu o rozměrech zhruba osmdesát na sto centimetrů dosahovala pěti až deseti kilogramů. Výrazné zakřivení do půlválce proto plnilo zcela zásadní praktickou funkci. Štít díky němu těsně obepínal tělo vojáka. Legionář ho nedržel celou silou paže natažený před sebou. Středová kovová puklice s vnitřním madlem ležela blízko těžiště, takže voják mohl štít zapřít o trup a rozložit jeho váhu na celé tělo. Samotná středová puklice neboli umbo sloužila v první linii také jako tvrdá zbraň. Voják ji využíval k drtivým úderům napřímo. Prorážel s ní obranu protivníka, vyrážel dech a lámal žebra, aby si v bitevní tlačenici okamžitě uvolnil prostor pro smrtící výpad krátkým mečem. V hromadných formacích se zakřivené okraje přesně překrývaly a tvořily nepropustnou hradbu. Při dobývání opevněných pozic legionáři v zadních řadách zvedali štíty nad hlavy, zatímco první řada je držela pevně před sebou. Vytvořili tak pevnou formaci zvanou testudo neboli želva. Po jejím souvislém hladkém krunýři neškodně klouzaly nepřátelské šípy a kameny.