Galea / Cassis. Přilba legionáře. Kováři na přelomu prvního a druhého století dodávali legionářům železné přilby zvané galea. Běžný typ Imperiální galský, ve kterém vojáci desáté legie Gemina pochodovali do boje, vážil téměř tři kilogramy. Zbrojíři každý záhyb kovu striktně přizpůsobili konkrétní hrozbě. Široký plát na zadní straně chránil krk a záda před seky, které na vojáka dopadaly z horních úhlů v bitevní tlačenici. Pohyblivé lícní klapky zavěšené na pantech pevně svíraly tváře. Mohutný kovový kšilt nad obočím odrážel útoky směřující přímo do obličeje. Voják v přilbě musel zároveň bezchybně slyšet povely centurionů. Výřezy pro uši proto zůstávaly záměrně volné, i když tím vznikalo zranitelné místo. Samotná železná skořápka vojáka nezachránila. Kdyby čepel zasáhla holý kov, síla úderu by prošla rovnou do lebky a vojákovi by zlomila vaz. Římané proto všívali dovnitř silnou koženou nebo vrstvenou lněnou podšívku. Tento skrytý materiál fungoval jako hlavní tlumící systém. Podšívka pohltila drtivou většinu nárazu a spolehlivě oddělovala kůži od rozpáleného či namrzlého železa. Během tažení do Dácie narazili legionáři na drtivou hrozbu. Místní válečníci útočili obouruční zbraní zvanou falx. Její masivní zahnutá čepel sekala ohromnou silou shora dolů. Falx snadno prosekával hrany štítů a dokázal rozštípnout hladkou římskou helmu na dvě poloviny. Římská armáda reagovala obratem. Zbrojíři přímo v polních táborech začali přes vrchlíky přileb nýtovat dva masivní železné pásy poskládané do kříže. Tato hrubá dodatečná výztuha smrtící úder bezpečně zastavila. Tyto upravené přilby s nýtovaným křížem nesou legionáři zřetelně i na slavných reliéfech Trajánova sloupu v Římě.